Jana znáte minimálně jednoho. Pokud ne, měli byste se s nějakým člověkem seznámit.
Protože já znám Janů víc, mám první bod splněn a v předvečer svátku Jana Křtitele jsem mohla rovnou konat – sbírat byliny, protože ty mají v tu noc nekonečnou moc. Jako divá žínka jsem běhala po lukách a sháněla devatero kvítí, např. rozchodníček, smolničku či čičmundíček, aby se mi – až uložím byliny pod polštář – zdálo o nastávajícím manželovi, jak praví tradice. Letos jsem byla již ostřílená nezadaná sběračka, jelikož z dlouhé chvíle na dovolené před pár lety a taktéž z touhy návratu k přírodním silám jsem tento zvyk chtěla ozkoušet. Jak před léty, tak v letošním roce mi byliny takový sen přinesly, ale pojala jsem podezření, že v celém procesu snad musí být chyba v Matrixu a nemohou to být sny o budoucím partnerovi. Teď člověk neví, zda se více spoléhat na přírodu nebo technologie.
Co z toho plyne? Přes všechny nástrahy a zkoušky osobně doporučuji spoléhat na přírodu.
Co je to příroda?
Les, louka, řeka, tůň či jiné ekosystémy; a jako další přírodní produkt vy. Jste příroda se všemi svými vnímanými světy – tím, co považujete za reálný, a tím, který nosíte v sobě. Když spoléháte na přírodu, spoléháte tedy sami na sebe. Sami víte, co je pro vás nejlepší, jen je zapotřebí dát prostor přírodě ve vás k tomu, aby se projevovala. Správná rozhodnutí vědomě vytvoříte, nebo vydolujete ze svého podvědomí, protože vnímáte, co cítíte a nasloucháte intuici – vnitřnímu hlasu a vedete s ním dialog. Pokud se budete chtít napojit na přírodu, napojíte se na svůj vnitřní svět. Věříte přírodě, a tedy sobě. A to nemůže nevyjít.
No není to krásně bláznivé filosofické okénko? 😀
