Zkraje letošního roku jsem chtěla co možná časově nejúsporněji zorganizovat troje focení v Praze. Požadavku na čas rozumějte ve smyslu zintenzivnit focení a zhustit to všechno nejlépe do jednoho dne, ne ošizovat o čas samotné focení. Může se zdát, že se ty možnosti vzájemně vylučují; ovšem jde to zorganizovat bez ztráty kytinky, ale chce to fištróna. A taky fajn lidi, se kterými všechno vykomunikujete rychle a zároveň dostatečně efektivně.
Focení vyšlo zrovna na 14. února a všechno se podařilo domluvit. Ráno jsem se pod Petřínem na Újezdu sešla s Marťou, poté s Deniskou ve Vojanových sadech a odpoledne s Andrejkou u Rudolfina. Všechna ta setkání byla přirozená a milá. Marťa mě dobrovolně šla vyprovodit na druhou stranu, než jakým směrem by šla domů a cestou jsem se dozvídala o vietnamské kultuře z první ruky. S Deniskou jsme naopak začaly fotit asi po hodině, než jsme rozebraly všechny krásy světa. Andrejka mi na úvod věnovala čokoládový bonbon z bonboniéry od přítele, když je ten Valentýn a následně skvěle ohodnotila fotky. Přišlo jí super, že mají podzimní atmosféru, když jsme fotily v zimě a počasí bylo jarní. 😀
Komunikace s lidmi je někdy náročná. A výjimečně, ač to může znít neuvěřitelně, se ani nezadaří. Snažím se ale ke všem přistupovat pozitivně a tolerantně k faktu, že každý máme svůj život někdy s nedostatky, které se projeví na způsobu komunikace a taky s přihlédnutím k tomu, že pro vás je zrovna tohle konkrétní focení jedno za dlouhou dobu, v případě třeba svatby jedno za život. Chápu, když do domluvy chcete vložit hodně energie, aby to bylo tipťop. A je to rozhodně lepší varianta než hrát do poslední chvíle mrtvé brouky. Je zajímavé, že pokud jsem trpělivá a beru věci s nadhledem, mám dojem, že se potkávám už jen s příjemnými lidmi, kteří rozumí tomu, že každý chce mít taky někdy volno na osobní život; nestává se mi, že by mi někdo vynadal za cenu nebo za to, že fotky budou až za týden. Takové spojené nádoby.
